9/2—31/3/2024
Malá výstavní síň^Liberec
Karel Klinovský - Afrika, má krutá i něžná láska...

plk. Karel Klinovský
* 15. března 1960, Liberec; voják ve výslužbě

V letech 1975 až 1979 studoval Vojenské gymnázium v Opavě. Po gymnáziu nastoupil na Vysokou školu pozemního vojska ve Vyškově, kterou v roce 1983 úspěšně dokončil. Jeho spolužákem byl arm. gen. v. v. Ing. Petr Pavel. Po škole nastoupil k tehdejšímu vojenskému útvaru 9376 ve Vimperku, k rotě hloubkového průzkumu. Zde zastával velitelské a štábní funkce se zaměřením na výcvik a přípravu vojáků. Počátkem 90. let se účastnil své první zahraniční mise pod hlavičkou OSN v Iráku. V roce 1993 se v rámci svého působení v misi UNPROFOR podílel na záchraně obklíčených francouzských vojáků v oblasti pláže Karin. Za tento čin převzal francouzský Válečný kříž z rukou francouzského ministra obrany.
Na konci 90. let byl vyslán jako velitel 6. průzkumné roty do mírové operace KFOR. Následně působil na vrchním velitelství spojeneckých sil NATO v belgickém Monsu. Během své vojenské kariéry prošel i mnoha kurzy v USA, Německu a Nizozemsku. Bojové zkušenosti získal také na misi v Afghánistánu. V závěru kariéry působil ve funkci náčelníka odboru Velitelství výcviku Vojenské akademie Vyškov, kde byl spolutvůrcem kurzu základní přípravy a spoluzakladatelem nejnáročnějšího kurzu české armády, bojového kurzu Komando.

V roce 2016 vystoupil spolu s Václavem Cílkem v Českém rozhlase v pořadu Martiny Kociánové Blackout: dokument o přežití.
V roce 2017 se objevil se v minisérii České televize Provedu!
V roce 2007 vedl výcvik herců pro historický film režiséra Václava Marhoula Tobruk.
V roce 2019 přešel Continental Divide Trail.

Karel Klinovský je liberecký rodák. Své rané dětství trávil v Rudolfově v Jizerských horách a sem se i celý život vrací nejen ke svým rodičům, ale i k lesům a skalám svého mládí. Není lehké stručně charakterizovat jeho zájmy, protože jsou velmi různorodé a mnohdy doslova protichůdné. V profesním životě byl vojákem z povolání u speciálních jednotek a téměř pět let působil v nejrůznějších misích na Balkáně, v Iráku a Afghánistánu. Pro ty, kdo ho znali a znají jen z tohoto prostředí, je často velmi těžké uvěřit, že tento drsný a nesmlouvavý velitel doprovází své zážitky z cest na sociálních sítích a na různých výstavách poetickými a mnohdy velmi intimními postřehy, dokáže se rozněžnit nad drobounkým kvítkem orchideje a s nadšením umí dlouhé hodiny vykládat o africké, americké, slovenské a vlastně jakékoliv přírodě. Jak sám někdy říká, kompenzuje si tímto způsobem všechny ty hrůzy, zvěrstva a lidské utrpení, kterých byl svědkem během svých misí v zahraničí, ale i během svých cest, především do Afriky.
Cestovatel, s trochou nadsázky dobrodruh, tramp, vyznavač dlouhých trailů a adrenalinových sportů, amatérský fotograf, ale především milovník přírody a přežití v ní, českých a slovenských divokých orchidejí, a hlavně pak milovník Afriky s jejími lidmi, krajinou, zvířaty, kulturou, tradicemi. I v potápění, horolezectví, skákání padákem a v nekonečné samotě na amerických či slovenských trailech prý jen hledá jinou cestu k přírodě.
Do Afriky jezdí v posledních 25 letech velmi často, především do Botswany, Namibie a Zimbabwe, ale i do Tanzanie a Etiopie. Když se zeptáte, co ho právě na subsaharské Africe tak přitahuje, odkazuje s úsměvem na jakýsi citát od Hemingwaye, že kdo má rád lidi, přírodu a hlavně zvířata, neměl by do Afriky jezdit, neboť se tam už stále bude muset vracet. A v jeho případě to platí stonásobně. Přestože ho srdce táhne na spoustu míst po celém světě, rozhodování o konečné destinaci většinou končí právě na „černém kontinentu“. Některé lokality, především v panenské Botswaně a v deltě řeky Okavango, zná mnohem důvěrněji než většinu míst ve své domovské České republice a dokáže zde být zapáleným, trpělivým, důvěrným a velmi profesionálním průvodcem komukoliv, kdo se rozhodne jet do těchto míst právě s ním.
V přírodě dokáže být velmi pozorným pozorovatelem s velikým citem pro situační detail. To ostatně dokazuje prezentovaný výběr fotografií. Záběry zvířat a krajin jsou z rozmanitých cest do Botswany a Namibie v posledních patnácti letech, fotografie lidí jsou z expedice na dolní tok řeky Omo v Etiopii.

Pavla Klimešová